Pančování medoviny bude možná výslovně povoleno

Pančování medoviny bude možná výslovně povoleno

Na Ministerstvu zemědělství se více jak půl roku připravuje nová vyhláška o nápojích. Výrobci medovin to nevěděli a ti poctiví jsou hodně zklamáni.

Už v předchozím článku jsem informoval o tom, že Ministerstvo zemědělství připravilo zcela novou vyhlášku o nápojích, kde se také upravují požadavky na medovinu. Jsme snad jediná země EU, kde se do medoviny ve velkém přidává cukr a líh, aby byla co nejlevnější; Slovensko je 15 let před námi, ale také i Polsko! Možná byste očekávali, že se legislativa posune konečně ve prospěch spotřebitelů, ve prospěch výrobců kvalitní tradiční medoviny, ale ono to směřuje úplně opačně. V novém znění vyhlášky je přidávání lihu a cukru do medoviny výslovně povoleno. Tak tomu se říká férové konkurenční prostředí, tomu se říká "úcta k tradici a našemu národnímu bohatství", kterým medovina rozhodně je!

V České republice je asi 40 výrobců medovin, z toho 6 z nich vyrábí medovinu doslazovanou cukrem nebo dolihovanou a drží až 90% celého trhu s medovinou. Důvod je jednoduchý, taková "pančovaná" medovina, která nemá s tradiční výrobou nic společného, se prodává i za méně než polovinu ceny té kvalitní. U prodejců a provozních gastronomických podniků vítězí téměř vždy cena a tak pokud chcete v Česku sehnat opravdu dobrou medovinu, musíte ji hledat a musíte vědět, kde a jak ji poznat. A hlavně si jen tak nesmíte někde dát v restauraci, kavárně nebo čajovně rozlévanou, protože z nápojového lístku složení nezjistíte a obsluha tomu vesměs stejně rozumnět nebude. Tradiční medoviny se vyrábí ze surovin, které ve své době byly k dispozici, tedy vody, medu, přírodních přísad jako koření a bylinek a byly vždy a pouze kvašené. Med je možné rozředit i ovocnou šťávou, pak se taková ovocná medovina nazve melomelou.

Za dob socialismu v 60. letech vznikly dvě státní výrobny medovin (Výzkumný ústav v Dole a Včela Předboj) a jejich cílem bylo dodávat na trh zcela unifikovaný nápoj. Stejný každou šarží a stabilní za všech podmínek. Ale to zcela popírá charakteristiku medoviny, která stejně jako víno, nemůže být každý rok stejná a je to dokonce i její přednost. V podstatě se jedná i o živý nápoj, který nevydrží všechny teplotní podmínky, zejména pokud se vyrábí citlivě k medu, tedy za studena. No ale tehdejší výzkumní pracovníci našli řešení a rozhodli se do medoviny přidávat cukr, aby zajistili normovanou sladkost, přidávat líh, aby se zaručilo, že se medovina nebude nikdy rozkvášet a hlavně, aby objem alkoholu byl na desetinu procenta vždy stejný. Příjemný efekt je navíc takový, že se zákazník rychleji opije. Aby tato směs vůbec nějak chutnala, přidávají se dnes umělá aromata (přírodní jsou drahá) a aby měla medovina zlatohnědou barvu, jak nesmyslně předepisuje vyhláška a lidé jsou na to zvyklí, přidávají se barviva na bázi kulérů.

Po pádu režimu se sice až do dnešního dne rozjely desítky soukromých výrobců vyrábějící medovinu s úctou k tradici a k medu, ale současně se několik výrobců shlédlo ve využití vzniklé situace a rozjeli výrobu cukrem doslazované a dolihované medoviny. A v tom se musí točit slušné peníze. Velká část výrobců pak raději volí aromata než přírodní přísady, taky proto, že zákazníci požadují stále nové příchutě.

Když to vezmeme z té stránky, že cukr není zdravý, s lihem jsme tu měli nejednu aféru a aromata je jen a pouze chemie, nevidím jediný důvod, proč by se měla z těchto surovin vyrábět. Bohužel tu stále přežívá zvrácenost, kterou tu vysadil normalizovaný komunistický režim.

A pokud to někomu chutná, jeho volba, ať se klidně vyrábí dál a pije, ale tento umělý nápoj by se rozhodně neměl nazývat medovinou, ale příhodněji "medovinový likér" či "dezertní medovina". Potkal jsem stovky lidí, kteří takový patok právem zavrhli a už bývá těžké je přesvědčit, aby znovu medovinu ochutnali.

Jak by se vám líbilo, kdyby se do vína běžně přidával cukr, líh, muškátová aromata a barviva? Výroba je přeci skoro stejná; jen místo hroznů kvasí med.

Slovensko mělo vlastně štěstí, že se tam před rokem 1989 žádná oficiální výroba medoviny nenacházela a noví výrobci, kteří se znali - Milan Krivý, Karol Tomka i bratři Kudláčové, si pak po roce 1990 nastavili jasná pravidla, aby hned na počátku vymítili tu výzkumnou "českou medovinu". Špatně se to poslouchá, ale je to tak.

Problémem zůstává, že většina lidí stále ani netuší, jak se medovina vyrábí, z čeho se vyráběla v minulosti a z čeho dnes. Ve škole nás to rozhodně nenaučí, jako bohužel tisíce dalších užitečných věcí. Nerovný boj vysiluje kvalitní výrobce a nemá konce. Vždy je náročné přesvědčovat, abyste si koupili něco výrazně dražšího, zatímco kousek dál je stánek s "tradiční medovinou podle historické receptury" za poloviční cenu a s mnoha líbivými a omamnými příchutěmi, cukrem a lihem.

Vzhledem k dlouho přetrvávajícím propojení starých struktur pak většina výrobců u nás už ani nevěří, že se něco změní. Nicméně na druhou stranu za celých 26 let od revoluce se nedokázali spojit v žádný svaz výrobců a společně prosazovat své zájmy, aspoň ty nejstěžejnější, jako zabránit pančování medoviny cukrem a lihem. Dost často se přou v druhořadých věcech, jako jestli medovinu vařit nebo nevařit, jestli použivat konzervanty nebo ne, anebo se mezi sebou vůbec neznají. Myslím, že už uplynulo dostatečně dlouho, aby se přestalo říkat "je to marné", "je to mrhání času zkoušet něco změnit" a něco pro to opravdu udělat. Taky by výrazně přispělo, kdyby se o této věci začalo více mluvit a psát! Ne jen o medu..!

Několik výrobců za studena vyráběné medoviny podalo v minulém roce požadavky na zavedení pojmů "přírodní medovina" a "medové víno". Tato formulace se v nové vyhlášce samostatně objevuje, nicméně pod původním označením "medovina" je stále možné vyrábět skoro cokoliv. Takže jaký to bude mít přínos? Navíc výše zmíněné melomely, byť vyráběné za studena, se paradoxně mezi přírodní zařadit nedají a definice má i další nesmyslá omezení, vedle toho, že si tu úžasnou formulaci běžný smrtelník nikdy nezapamatuje. Kdo ví proč...

Myslím, že se ale na ministerstvu sešlo hodně připomínek a brzy uvidíme, jak moc vládě záleží na národní tradici, vytváření rovného konkurenčního prostředí, na samotných spotřebitelích, ale také na našem obrazu v zahraničí. To, co si u nás turisté vypijí při své návštěvě, jsou téměř vždy jenom patoky!

Pojďme to změnit! Muzeum medoviny v tom má jasno!


Jiří Pouček
autor projektu Muzea medoviny

Jak poznat poctivou medovinu? Na co si dát pozor?

Požadavek se odesílá na server. Vyčkejte...